Od hodin k prvním československým náramkovým hodinkám


Milí Primkaři,
 
rozhodli jsme se, že bychom vám velice rádi v několika článcích popsali historii československého hodinářství v evropském kontextu, sahající až do 19. století.
První části budou věnovány historickému vývoji, a poté se přesuneme přímo k některým modelům československých hodinek Prim, které určitě stojí za zmínku.
 
ČÁST 1.
 
Od hodin k prvním československým náramkovým hodinkám
            Od začátku masové výroby hodin pro domácí využití, která započala v 19. století, patřily české země k významným výrobcům hodin v rámci Evropy. Většina manufaktur zabývajících se hodinami byla situována v severních oblastech Čech a byla z velké části vlastněna příslušníky německé menšiny. Výroba spočívala v montáži hodinových strojů, které byly importovány z Německa či Švýcarska, a následné výrobě ciferníků, ruček a dřevěných hodinových skříní. Mezi těmito hodinami můžeme najít téměř všechny typy – od klasických nástěnných hodin přes hodiny krbové až ke kukačkám. Tyto hodiny byly prodávány na českém trhu, ale také exportovány do všech částí Rakouska-Uherska či do Německa.
            I přesto, že většina hodin vyrobených v českých zemích v 19. a na začátku 20. století neměla 100% české součástky, můžeme najít i několik ryze českých výrobců. Asi nejznámějším a nejslavnějším zástupcem českého hodinářství je pražský mistr Ludvík Heinz. Ve své manufaktuře vyráběl hodiny pod svým jménem, jež bylo po mnoho let zárukou špičkové kvality. Hodiny se značkou Ludvík Heinz, které přežily až do dnešní doby, jsou velmi ceněné a sběratelsky vyhledávané. Firma Heinz sídlila až do 20. století na Staroměstském náměstí v Praze, s čímž bylo spojeno privilegium údržby Staroměstského orloje. Ačkoliv firma již na Staroměstském náměstí nesídlí, je stále vlastněna potomky Ludvíka Heinze a v roce 2018 jí byla svěřena kompletní oprava věžního stroje orloje, který každý den učaruje tisícům lidí.
            Při psaní o českém hodinářství nesmíme opomenout hodinářské mistry, kteří se zabývali většími stroji. Ve výrobě a servisu věžních hodin patřily české země mezi špičku v Evropě. V historických pramenech lze dohledat zmínky o tom, kterak naši hodináři byli zváni do různých evropských zemí, aby pracovali na kostelních či radničních hodinách.
 
             Prozatím jsme se zmínili pouze o časomírách pro domácí nebo veřejné použití, ale jak to bylo v Čechách a na Moravě s hodinkami? V druhé polovině 19. století a na začátku století 20., kdy se začaly vyrábět masově, všem trhům na světě dominovaly hodinky kapesní.  Nejinak tomu bylo u nás, kde se hodinky v podstatě nevyráběly a naprostá většina byla importována ze Švýcarska či z Německa. U nás se tedy můžeme stále setkat s kapesními hodinkami Omega, IWC či Zenith, které byly velmi rozšířené po celé Evropě a ve své době byly dostupné pro širokou veřejnost.
            V průběhu 1. světové války vojáci zjistili, že kapesní hodinky jsou v boji velmi nepraktické kvůli nutnosti neustálého vyndávání/zandávání, větších rozměrů a váhy. Mnozí si tak různými způsoby přetvořili svoje kapesní hodinky na hodinky náramkové, které se ukázaly jako velmi praktické. Mnoho firem pružně zareagovalo na poptávku a začalo vyvíjet první masově vyráběné náramkové hodinky, nabízené jako nejlepší volba pro vojáky. Pokud před válkou byl poměr vyráběných hodinek kapesních a náramkových 10:1, již ke konci 20. let 20. století tomu bylo právě naopak ve prospěch hodinek náramkových.
            Nově vzniklé Československo, které se velmi rychle stalo jednou z největších ekonomik, samozřejmě následovalo světové trendy a lidé si čím dál více kupovali náramkové hodinky. Nabídka hodinářů a zlatníků byla velmi rozmanitá a zákazník si mohl vybrat z pestré škály značek a modelů švýcarské, německé, ale např. i anglické výroby. Jedním z ikonických modelů 30. let jsou armádní hodinky Longines, v druhé polovině 30. let dodávané československým pilotům. Více o jejich historii se od nás dozvíte v některém z dalších dílů.
            V průběhu 2. světové války byly hodinky luxusním zbožím, jelikož většina výrobních kapacit evropských značek byla použita armádami na obou stranách konfliktu. 
            Období po skončení války se neslo ve znamení obnovení dovozu hodinek ze západní Evropy, ale také ze Sovětského svazu. Vše se změnilo v roce 1948, kdy se k moci v Československu dostali komunisté, což znamenalo v podstatě naprosté uzavření hranic a zároveň importu hodinek ze západní Evropy.
Tím, že československý trh byl závislý na dovozu hodinek ze Západu, vznikl jejich velký nedostatek a centrálně plánovaná ekonomika stála před problémem, kde hodinky sehnat. Ve hře bylo několik možností, na které se zaměříme v druhé části našeho povídání o hodinkách.